Odhad faktoriálu
e(en)n≤n!≤en(en)n
Pro důkaz odhadu užijeme indukce a odhad rozdělíme na dva případy:
- n!≤en(en)n
1!≤e⋅1⋅(e1)1=1
Z indukčního předpokladu platí odhad pro n−1 a musíme dokázat platnost odhadu u n:
n!=n(n−1)!≤IPen(n−1)(en−1)n−1=en(en)n(ne)n(n−1)(en−1)n−1=en(en)n(nn−1)ne
výraz (nn−1)ne je menší než jedna:
(nn−1)ne=(1−n1)ne≤(e−1/n)ne=e−1e=1
a tedy máme n!≤en(en)n(nn−1)ne≤en(en)n.
2. e(en)n≤n!
- n = 1: e⋅(e1)1=1≤1!
- n−1→n:
en(en−1)n−1en(en)n(ne)n(en−1)n−1e(en)n(nn−1)n−1e≤n(n−1)!==
kde (nn−1)n−1e≥1:
Nechť m=n−1. Potřebujeme:
(nn−1)n−1e≥1⟺(1+m1)m≤e.
Binomická věta:
(1+m1)m=k=0∑m(km)mk1≤k=0∑mk!1≤k=0∑∞k!1=e.
⟹(m+1m)me≥1,
tedy pro m=n−1
(nn−1)n−1e≥1.
Odhad binomických koeficientů
Důkaz odhadů
(kn)k≤(kn)≤(ken)k.
- Výchozí vzorec
(kn)=k!n(n−1)⋯(n−k+1)=j=1∏kjn−j+1.
- Dolní odhad
Pro j=1,2,…,k platí
jn−j+1≥kn,
neboť funkce j↦jn−j+1 je rostoucí na [1,k] a její nejmenší hodnota je
kn pro j=1.
Tudíž
(kn)=j=1∏kjn−j+1≥(kn)k.
- Horní odhad
Zřejmé je i
jn−j+1≤jn,
proto
(kn)≤j=1∏kjn=k!nk≤(k/e)knk=(ken)k,
kde jsme použili odhad k!≥(k/e)k:
ln(k!)=i=1∑klni≥∫1klnxdx=[xlnx−x]1k=klnk−k+1.
- Jednodušší odhad
Protože pro k≥1 platí
klnk−k+1≥klnk−k,
dostaneme
ln(k!)≥k(lnk−1)=kln(ek).
k!=exp(ln(k!))≥exp(kln(k/e))=(ek)k.
Odhad (m2m)
Pro odhad
22m/(2m)≤(m2m)≤22m/2m
si můžeme všimnout
P=2⋅4⋅6⋅…⋅(2m)1⋅3⋅5⋅…⋅(2m−1)=2mm!1⋅3⋅5⋅…⋅(2m−1)2⋅4⋅6⋅…⋅(2m)2⋅4⋅6⋅…⋅(2m)=22m(m!)2(2m)!=22m(m2m).
Teď nám tedy stačí ukázat
(2m)1≤P≤2m1,
to rozdělíme na horní a dolní odhad.
- Pro horní odhad se nám hodí další kouzlení:
1>(1−221)⋅(1−421)⋅…⋅(1−(2m)21)=2⋅21⋅3⋅4⋅43⋅5⋅…⋅2m⋅2m(2m−1)(2m+1)=P2⋅(2m+1)
ze kterého nám vlastně přirozeně vypadlo, že P<2m+11<2m+11
2. Spodní odhad je opět trikem z nerovnosti:
1>(1−321)⋅(1−521)⋅…⋅(1−(2m−1)21)=3⋅32⋅4⋅5⋅54⋅6⋅…⋅(2m−1)⋅(2m−1)(2m−2)(2m)=P2⋅2⋅2m1
z čehož plyne P>2m1.
Oba triky nejsou kouzla z ničeho nic, oba staví na konstruování čísel podobných P, kde je vždy jen malý rozdíl v chybějících/přebývajících číslech.